Historie farního kostela Nanebevzetí Panny Marie ve Valticích.

První písemná zmínka o farním kostele pochází z roku 1227. Tento stál zřejmě v těsné blízkosti dnešního presbytáře. Úmysl vybudovat nový chrám pojal již první kníže z rodu Lichtenštejnů,  Karel I. (*1569 - +1627) K realizaci však došlo až za panování jeho syna Karla Eusebia (*1611 - +1684). Základní kámen byl položen kardinálem Františkem Ditrichštejnem v r. 1631. Stavba byla zahájena pod vedením knížecího stavitele Giacoma Tencally, Itala z jihošvýcarského Bissone. Stavitel byl inspirován Vignolovým chrámem Il Gesú v Římě. Stukovou výzdobu zhotovovali jeho bratr Giovanni a švagr Bernard.                                                                                                                         V roce 1638 došlo ke zřícení tamburové kopule a také k pádu sousedních kleneb v postranních kaplích. Příčinou byla patrně nezkušenost vedoucího stavby a zedníků s konstrukcí první stavby tohoto typu na severu za Alpami. Také tesařská konstrukce krovů ukazuje na mnohé konstrukční závady, které způsobily v pozdější době mnohá poškození. Odborná  úroveň domácích řemeslníků v období válek té doby velmi utrpěla, jak ukazuje i stav zdiva a často neodborné provedení stavby. Dalším vedením stavby byl v roce 1641 pověřen zednický mistr Ondřej Erna z Brna. Město Valtice bylo v  r. 1645 obsazeno švédskými vojsky, takže se nedalo ve stavbě pokračovat. Práce započaly znovu až v r. 1653, kdy kníže povolal štukatéry a sochaře. Závěrečné práce na fasádách se prováděly až v r. 1660.                                                                                                                                             Opětovné zastavení práce způsobilo též turecké nebezpečí. Teprve po odeznění této hrozby, mohlo být dílo dokončeno. Kostel byl vysvěcen v r. 1671, tedy  40 roků po položení základního kamene. Délka lodě je 48 m., šířka 28m. a výška klenby 34 m. Věže mají výšku 60 m. Obrazy nad hlavním oltářem pocházzí z dílny Peter Paula Rubense. V roce 1756 hrozilo nebezpečí vpádu pruských vojsk, proto byl pověřen malíř Gaetano Fanti zhotovením kopie obrazu Nanebevstoupení Panny Marie. Originál byl převezen do obrazárny ve Vídni.                                                             Autorem obrazů v bočních kaplích (Klanění tří králů vpravo a Obřezání Páně vlevo) je Giovanni Baptista Gidonni z r. 1640. Tomuto malíři byla údajně svěřena celá malířská výzdoba kostela. Z finančních důvodů však nikdy nedošlo k realizaci tohoto záměru. Obraz "sv. Rodina" pochází od vlámského malíře Franse de Neveho. Autorství obrazů "Útěk do Egypta", "Karel Boromejský" a "Panna Maria s "Alžbětou" není známé. Obrazy křížové cesta jsou od malíře Karl Birnbauma. Kazatelna je dílem Františka Bienera z r. 1720. Plastika sv. Jana Nepomuckého na protější stěně je dílem rakouského sochaře Ignáce Langelachera z r. 1740.                                                               V pravé boční kapli se nachází velký kříž, reprodukce jemnického kříže "Consumatum est" z r. 1903 od českého sochaře Ignáce Weiricha. V téže kapli se nachází také poutní milostná ikona Panny Marie. Ta podle legendy visela kdesi na dubu a chodila k ní procesí i z dalekého okolí. Po té co dub padl, byl obraz přenesen do farního kostela. Jeho původ připomínají dubové ratolesti na rámu obrazu. Varhany, ke kterým vede 78 schodů, jsou z r. 1750 a jsou od významného rakouského varhanáře Jahanna Henckeho.                                                                                                           V severní věži kostela jsou zavěšeny čtyři zvony: zvon Panna Maria váží 996 kg,  smírčí zvon Anna je darem bývalých rakouských obyvatel  a zvon Václav byl darován valtickými občany. Dva poslední zvony byly zavěšeny v roce 1992.  Poslední výmalba kostela byla provedena před první světovou válkou.  V sousedství kostela se nachází farní budova, která patří k nejstarším budovám města.